Muž z ostrova Lewis

Když jsem při čtení Skály plesala radostí, bylo hned jasné, že zhltnutí druhého dílu na sebe nenechá dlouho čekat - a tak se také stalo. Mezi prvním a druhým dílem Mayovy Lewisské trilogie jsem si dala pauzu jen v podobě jisté pracovní zakázky (a taky jsem si, pravda, Skálu zopakovala ještě v podobě audioknihy) a hned jsem se vrhla na další příběh ze skotských ostrovů. I tentokrát May na detektivní zápletku šikovně narouboval působivý příběh z minulosti a poodhalil další část historie, která dotvářela povahu ostrovanů - a že je jaksepatří temná!

Oproti prvnímu dílu už trochu tušíme, s kým máme tu čest - víme, co hlavního hrdinu Fina v životě potkalo, a sledujeme, jak se postupně snaží vyrovnávat s minulostí návratem zpátky na ostrov Lewis. Už první řádky naznačují, že tenhle návrat nebude jednoduchý - v rašelině rozverné dítko náhodou objeví mrtvolu a Fin má osobní zájem na tom, aby se záhada kolem muže z ostrova Lewis co nejdříve rozklíčovala. Sledujeme tedy pátrání nejprve po identitě oběti, a následně nesnadný boj s časem a mizející pamětí ústřední postavy druhého dílu, Tormoda Macdonalda. Ten jediný, jak se zdá, může vnést světlo do toho, proč bylo v rašelině zahrabané tělo mladého, mentálně opožděného chlapce s tetováním Elvise Presleyho na předloktí.

                                 

May i v druhém díle své trilogie, ve kterém se vrací do země svého dětství a dospívání, vytahuje dobře prověřené literární trumfy - působivé prostředí hebridského souostroví, neústupnou a uzavřenou povahu ostrovanů, ale také vytříbený jazyk a skvěle využité pasáže v ich formě. Tou nyní nepromlouvá hlavní hrdina Fin, ale právě Tormod Macdonald - otec Finovy dávné lásky Marsaili - který trpí Alzheimrovou chorobou a současné události ho vrací zpátky do okamžiků jeho dospívání. Stejně jako pro Fina bylo i pro Tormoda dospívání klíčovým obdobím a právě v něm se odehrály události, na jejichž konci stojí nalezení tajemného zavražděného mladíka.

                                                 

U prvního dílu jsem zmiňovala, že důležitou roli hraje keltské dědictví ostrova, které se střetává s postupným pronikáním anglického jazyka a vůbec britské kultury jako takové, se všemi jejími lákadly velkých měst a útěku od leckdy až klaustrofobní ostrovní atmosféry. Ani ve druhém díle May nepodcenil sílu kulturního střetu, ale tentokrát jde ještě dál - tentokrát se jádrem sváru stává náboženství. Tenhle střet prosakuje jako spodní vody z minulosti do současnosti a na oba hrdiny - Tormoda i Fina - má víra, její absence či sama církev větší vliv, než by jim bylo milé.

Jak vidno, May spoléhá i ve druhém díle své trilogie na osvědčené postupy, ale daří se mu se neopakovat, přináší nové zvraty a nová témata, a díky provázanosti obou dílů buduje plastický obraz hlavního hrdiny Fina i dalších postav. Věřím, že pokud jste si některé postavy ve Skále oblíbili, budete jim po dalším nahlédnutí do jejich malých, ale komplikovaných životů, zase o velký kus blíž. Možná právě v tom je Mayova největší síla - dovede skvělým způsobem spojit poutavé, dějotvorné prostředí s uvěřitelnými postavami, které zdaleka nejsou černobílé, ale přesto je snadné si k nim najít cestu a nechat si je přirůst k srdci. Takže je vám určitě jasné, že poslední díl, Šachové figurky, neleží ladem, ale jsem v něm zakousnutá a závodím s časem, abych ho stihla přečíst do zítřejšího autorského čtení Petera Maye, které proběhne v 19:00 v divadle na Provázku. Těším se moc!

The Lewis Man

Peter May 

Quercus Books 2011

česky: Host 2014