Skála

Když jsem se poprvé dočetla o románu Skála od Petera Maye, bylo mi okamžitě jasné, že to bude něco pro mě. Napínavý příběh z Hebrid, skotských ostrovů, kde gaelština ještě nebyla zapomenuta, kde je sepětí s přírodou mnohem pevnější, než by člověk od vysoce civilizovaného Skotska čekal a kde "moře setřásá svá slaná pouta, kde se o útesy rozbilo již příliš mnoho vln". Miluju Skotsko a ještě víc miluju jeho ostrovy právě pro jejich tajemnou atmosféru, proto, že jsou místem, kde příroda ještě vyhrává nad člověkem. Očekávání byla tedy logicky velmi vysoká - povedlo se Mayovi zachytit tu jedinečnou atmosféru, zasadit do ní dostatečně originální a poutavý příběh, kde se místo a děj budou vzájemně doplňovat a jedno nebude pouhou kulisou pro druhé?

Skálu jsem rozečetla v anglickém originále už na konci března, tedy v době, kdy mi šlapaly na paty nejpalčivější školní povinnosti a neustálé přemýšlení nad bakalářkou a státnicemi mi nedovolilo se do knížky pořádně začíst. Odložila jsem ji tedy, poněkud zklamaná, že se mi nedostalo vysněného útěku na větrem ošlehané útesy a trošku jsem Mayovi zazlívala, že asi neodvedl dostatečně dobrou práci, když jsem se nedovedla začíst. Víc než měsíc tedy Skála ležela nedotčena a teprve až po státnicích, při dlouhé cestě vlakem, jsem po ní zase sáhla. A tentokrát už bylo naše setkání o poznání působivější. 

Ve Skále se protínají dvě časové linie, první je vyprávěna třetí osobou a sleduje vyšetřování vraždy na ostrově Lewis, kterou dostal na starost lewiský "ztracený syn" Fin Mecleod. V druhé linii vypráví samotný Fin o svém dětství a vyrůstání na ostrově Lewis. A protože všechno souvisí se vším a kdož chceš najít vraha, musíš kopat hluboko, jsou tyhle dvě linie na sobě závislé a nakonec se propojí ve strhujícím finále.

Jak už jsem předeslala v úvodu, na Skále mě nejvíc zaujalo prostředí a při čtení jsem se opravdu přenášela na ostrovy Lewis i Sula Sgeir, živě jsem si představovala nehostinné skály a všudypřítomný déšť, vítr a chlad. S ohromným nadšením jsem nasávala každou zmínku o používání skotské gaelštiny a dokonce jsem to málo, co jsem stihla přečíst ještě před státnicemi, využila v kulturní eseji, za kterou jsem dostala za A - tolik jen k tomu, jak se vám může četba beletrie hodit i při studiu. Těm, kteří se skotskou gaelštinou ještě nepřišli do styku a nebo je jazyky nezajímají, asi ty zmínky přišly jen jako nepříliš zajímavá ilustrace kultury, která utvářela povahu ostrovanů. Kdo ví, jak se vlastně čtou ta složitě psaná jména? Nicméně právě tyhle detaily dávají Skále neuvěřitelnou sílu a působivost, ukazují, že obyvatelé Hebrid nemuseli v minulosti vzdorovat jen vskutku nehostinné přírodě, ale také neústupnému kulturnímu útlaku a zároveň také velké izolovanosti. Stejně jako při popisování každoročního lovu terejů si dal May opravdu záležet, však také napsání téhle knihy předcházel intenzivní výzkum právě na ostrově Lewis. Vězte, že i když příběh, který čtete, je fikce, okolnosti, které ho vytvářely, jsou víc než reálné.

A jak funguje Skála jako detektivka? Řekla bych, že na výbornou, nicméně přiznávám, že nejsem asi úplně nejpovolanějším soudcem. Nicméně potěšilo mě, že May následuje tradici britských detektivek, kdy nesledujeme řádění psychopatických či sociopatických vrahů, kteří si z vražd dělají uměleckého koníčka  (nic proti Hannibalovi) - naopak, všechno je jaksi lokální, v malém měřítku, ale o to silněji na mě pak takové příběhy působí. Motivace vrahů není jakási genetická či intelektuální anomálie, jejich zločiny jsou často motivovány silnými emocemi či neschopností čelit dlouhodobé životní frustraci. Líbilo se mi, jak při čtení jednotlivé dílky mozaiky zapadají do sebe a konečné odhalení sice nebylo kdovíjak šokující, ale nebyl to taky žádný otravný deus ex machina. Všechno se dotáhlo do konce a dávalo smysl a neměla jsem problém uvěřit motivacím hlavních postav - a to je to, co od dobré detektivky čekám, takže za mě May svůj úkol splnil na výbornou.

Jak vidno, mé první rozpačité dojmy ze Skály byly zaviněny pouze totální akademickou přepracovaností a nakonec moje očekávání nezklamala ani v nejmenším. Její hlavní devízou je bezesporu skvěle vybudovaná atmosféra, kterou doporučuji doladit poslechem vhodné hudby - zkuste například islandského Ólafura Arnaldse, který mimochodem složit i hudbu ke skvělé britské kriminální sérii Broadchurch, která se mi při čtení často vybavovala a kterou vám tímto rozhodně doporučuji. 

Jak se Skála líbila vám? A co říkáte na obálku, kterou pro české vydání stvořilo nakladatelství Host? Podle mého se černý domeček z anglického vydání může jít klouzat a těší mě, že jednou zase zlaté české ručičky předběhly svět. Slyšeli jste už audioknihu namluvenou Jiřím Dvořákem? A víte, že Peter May přijede do České republiky v rámci Měsíce autorského čtení, který je letos věnovaný právě Skotsku? A taky se tak moc těšíte, až se někdo schopný ujme zpracování Lewiské trilogie na velká plátna a nebo ještě lépe jako seriálu?

The Blackhouse

Peter May

Quercus Books 2009

česky: Host 2013